Co nás čeká na Paris - Roubaix?

Klasický obrázek Paris-Roubaix

"Paris - Roubaix je sračka."
 Bernard Hinault

Paris - Roubaix. Jméno závodu, který fanoušci milují, ale cyklistům připravuje hotové noční můry. Od svého založení v roce 1896 si závod vysloužil mnoho jmen, mezi nimi však L'Enfer du Nord neboli Peklo Severu je nejpříhodnější.

Po celou svoji existenci je tento závod pro mnoho závodníků doslova utrpením. Není se co divit, značná část totiž používá staré napoleonské cesty s hrubě otesanými kostkami, které prověří závodníkovi schopnosti a to jak fyzické, tak psychické. Pavé totiž vyžaduje daleko větší výdej energie než klasická cesta, ať už se jedná o čistě pohybovou energii, kvůli většímu tření nebo kvůli větší potřebě manévrovat. Dalším důležitým aspektem je i počasí. Sean Kelly tvrdí, že Roubaix bez deště není to pravé, avšak i suchý závod je extrémně náročný kvůli velké prašnosti a nezanedbatelnému bočnímu či čelnímu větru.

Dalším postrachem jsou defekty, které závodníky postihují. Už díky povrchu je daleko pravděpodobnější, že závodník píchne právě v Pekle Severu než kdekoliv jinde. I kvůli tomu závodníci často nepoužívají klasickou galusku, jako spíše pláště. Někteří jdou ještě dál a uvažují dokonce o cyklokrosovém obutí. Další problémy závodníkům přidělávají i úzké cestičky. Pokud vás totiž postihne defekt v nesprávný čas na nesprávném místě, můžete si být jistí, že vpřed vás čeká daleko náročnější cesta než na široké silnici. Úzký profil totiž nutí peloton se natahovat a samotné manévrování mezi jezdci je tak daleko těžší.

Profil

Letošní 112. edice závodu nám ukáže 257 rovinatých, přesto velice tvrdých kilometrů, z nichž se 51,1km pojede na kostkách. Kostky jsou poté rozděleny do 28 sektorů. Nejtvrdším oříškem budou tradičně ty nejdelší a nejméně opracované. Skvělou podívanou tak můžeme očekávat od sektorů 18 (la Trouér d'Arenberg), 10 (Mons-en-Pévèle) a 4 (Le Carrefour de l'Arbre). 

Favorité

Fabian Cancellara a Tom Boonen

Ronde van Vlaanderen ovládl Fabian Cancellara je jasné, že hlavní hrozbou bude i ve Francii. Tento trojnásobný šampión se může v případě vítězství postavit vedle Toma Boonena a Rogera de Vlaemincka jako nejúspěšnější jezdec Paris-Roubaix. V jeho prospěch mu nahrává takřka všechno - fyzická připravenost, psychická pohoda, zkušenosti. Právě poslední aspekt byl zřejmě nejmarkantněji vidět na jeho vítězství na Ronde. Nevyzrálost jeho oponentů mu prakticky darovala vítězství, přestože v jednu chvíli (po Vandenberghově nástupu) se zdálo, že Švýcar už ztrácí. Nestalo se tak a Spartakus mohl po výborném sprintu slavit.

V Belgii se ukázal ve skvělé formě i Sep Vanmarcke, který jasně roste do pozice toho, jehož bude třeba v příštích letech porazit. Po loňském druhém místu na Paris-Roubaix přidal letos třetí Kolem Flander a určitě míří vysoko ve Francii i letos. Jedinou překážkou pro něj může být jeho mládí. Vanmarcke je bezpochyby skvělý cyklista, ale již několikrát ukázal, že neumí zatím příliš zacházet se svou energií a je příliš impulzivní, z toho také vyplývá zbytečné plýtvání a větší únava pro závěrečný sprint.

Greg van Avermaet by také mohl pozlobit, ale patří mezi favority druhé vlny. Své kvality prokázal již v minulosti a letošní druhá příčka ve Flandrách mu mohla přidat i trochu více sebedůvěry. Avšak profil je k němu méně shovívavý na severu Francie, kde chybí jakékoliv strmější stoupání. Avšak pokud vezmeme v potaz, že loni dojel na 4. místě a to se závodu účastnil poprvé po třech letech, tak je jasné, že se s jezdcem BMC musí počítat.

Stejně tak i Alexanderem Kristoffem. Letošní trochu senzační vítěz Milan-San Remo vyrostl opravdu do kvalitního jezdce pro klasicky, což ukázal i nebojácným útokem minulý týden v Belgii, kdy téměř dotáhl sám vedoucí čtveřici. Páté místo mu jistě bylo útěchou, ale nepochybně pomýšlel výše. Kristoff jednoznačně dokáže zvládnout velké vzdálenosti (ne jako jeho krajan Edvald Boasson Hagen, který po ujetí určité vzdálenosti má žaludeční potíže) ve velkém tempu a může být pro zbytek startovního pole velkým nebezpečím. Velkou výhodu mu totiž dává jeho sprint, který by ve spurtu malé skupiny měl být jeho nejsilnější zbraní.

Na závěr představení největších favoritů dávám záměrně prostor OPQS neboli týmu Omega Pharma - Quick Step. Týmu, který je považován za zcela nejsilnější pro tento typ závodu a který zcela propadl minulý týden v Belgii. Zásadní pro OPQS totiž nebude to, jak se bude cítit legendární Tom Boonen, ale jestli mu podřídí celou taktiku, tak jak jsme mohli vidět ve Flandrách. Ono je sice pěkné, že dominujete celému závodu a v cílové desítce máte 3 jezdce, ale je vám to k ničemu, pokud pomýšlíte na vítězství. Zásadní chybou totiž bylo neposlání Nikiho Terpstry do úniku společně s Cancellarou a Vanmarckem, ale ponechání ho na pomoc Tomu Boonenovi. Stejný úděl v tomto závodě měl i Zdeněk Štybar, který jinak dokáže dokonale stínovat Fabiana Cancellaru. U českého závodníka je však s otazníkem, jak by byl úspěšný, jelikož na konci závodu poněkud odpadl. Quick Step má ve svých řadách 4 jezdce, kteří mohou být pohodlně v desítce, 3 z nich by mohli závod i vyhrát (Boonen, Terpstra, Štybar), otázkou je jestli bude Patrice Lefevere ochotný ke změně taktiky v případě špatně se vyvíjejícího závodu.

Hledání dalších potenciálních favoritů není složité, ale těžko můžeme někoho z nich očekávat mezi prvními třemi, přestože stát se to může. Určitě bychom neměli podceňovat Petera Sagana, i když nyní nepotýká s ideální formou. John Degenkolb také může být zajímavým tipem. Němec ze stáje Giant by jednoznačně chtěl ve Francii uspět. AG2R se vytasí s francouzským duem, které už na Roubaix udělalo výsledky, Damien Gaudin a Sebastien Turgot. Zapomínat bychom neměli ani na Sebastiana Langevelda ze stáje Garmin-Sharp. Tento Nizozemec je sice poněkud nenápadný, ale jeho výsledky mluví za vše. Naopak Team Sky se musí vypořádat s absencí Iana Stannarda, kterého nahradí trochu překvapivě Bradley Wiggins. Bývalý vítěz Tour de France zde ovšem bude v roli pomocníka Geraintu Thomasovi. Naopak Lotto Belisol pravděpodobně nevyšle do závodu své duo Tony Gallopin a Jürgen Roelandts.