Giro d'Italia: Quintana, Rodriguez a ti jiní...

Kdo na trůnu vystřídá Vincenza Nibaliho?

Již v pátek začíná 97. ročník slovutného Giro d'Italia a my tak budeme mít letos první možnost sledovat tři týdenní bitvu těch největších hvězd. Na startu však nebude ani loňský vítěz Vincenzo Nibali, bodové hodnocení nebude obhajovat Mark Cavendish a klasifikaci pro mladého jezdce určitě nevyhraje Carlos Betancur, těšit se ovšem můžeme na spoustu jiných zvučných jmen.

Historie

Fausto Coppi a Gino Bartali

První nápad ohledně založení velkého závodu kolem Itálie se datuje do roku 1907, kdy pořádání takového závodu navrhl redaktor La Gazzetta dello Sport Tullo Morgagni. Zároveň si v té době pohrával s myšlenkou založení závodu i rivalský plátek Corriere della Sera, který měl zkušenosti s pořádáním zejména automobilových závodů. Avšak po úspěších Giro di Lombardia a Milano - San Remo se vlastník La Gazzetty, Emilio Costamagna, rozhodl dát projektu zelenou, i přes mírné finanční potíže, které noviny měly.

První závod se tak mohl uskutečnit v květnu 1909, kdy se 127 jezdců vydalo na osmi etapovou trať čítající téměř 2500km. Do cíle se podívalo pouze 49 z nich, přičemž prvním vítězem se stal Luigi Ganna, který si za svůj výkon domů odnesl 5300 Lir. Následující dva ročníky ovládl Carlo Galetti a byl i u vítězství svého týmu v roce 1912 (nebyla pořádána žádná individuální klasifikace). 

20. léta ukázaly první rané superhvězdy. V roce 1919 vyhrál poprvé Giro tehdy 26 letý Costante Girardegno vskutku nevídaným způsobem. Druhého v pořadí, Gaetana Belloniho totiž nechal za sebou více než 51 minut a zároveň ukořistil 7 z deseti etap. Tento kousek se mu podařilo vylepšit ještě v roce 1923, kdy vyhrál 8 z 10 etap při cestě za vítězstvím. Celkově si na Giru připsal 30 vítězství, avšak nebyl úspěšný jen zde, protože Milan - San Remo ovládl hned šestkrát (druhý za Eddy Merckxem), Milan - Torino pětkrát a třikrát Giro di Lombardia. Celkem 10x si dojel pro vítězství i v národním mistrovství.

V roce 1925 získal famózní Girardegno 6 etap, ale musel se sklonit před neskutečným Alfredem Bindou. Tenkrát 23-letý mladík sice vyhrál pouze jednu etapu, která mu i tak stačila k zisku závěrečné klasifikace, ale jednoznačně ukázal, komu by měly další roky patřit a také, že se tak stalo. Následující rok vyhrál Binda totiž 6 etap, jen aby skončil druhý za Brunerem, ale rok 1927 mu vše vynahradil. Neskutečných 12 z 15 etap a celkové vítězství byly pro Bindu tou nejlepší vizitkou, kterou ještě tentýž rok korunoval vítězstvím na Giro di Lombardia a také ziskem duhového trikotu pro mistra světa.

Binda byl opravdovým suverénem od roku 1925 do roku 1933. Jeho 41 bylo až do roku 2003 rekordem Gira, zároveň s pěti celkovými vítězstvími je spoludržitelem rekordu. Tím je i co se týče Mistrovství světa, které ovládl třikrát. Před 2. Světovou Válkou se však ještě vynořily dvě postavy, které sváděly famózní boje i po jejím skončení. Nebyli jimi nikdo jiný než Gino Bartali a Fausto Coppi. Oba dokázali svá první prvenství získat ještě před válkou (Bartali dvakrát 36-37, Coppi jako dvacetiletý v roce 1940) a i po ní si udržovali svou pozici suverénů, protože během osmi let, 46-53, dokázali dohromady vyhrát 5x a 4x skončit druzí. Lépe z tohoto měření vychází Coppi, jelikož dokázal v pěti případech vyhrát celkově, ovšem Bartali se svými třemi vítězstvími a hlavně sedmi ve vrchařské soutěži, není o nic pozadu. Třetím vzadu byl v této době Fiorenzo Magni, který Giro ovládl také třikrát.

Eddy Merckx a Felice Gimondi

Poté se čekalo na dalšího suveréna, který by snad dokázal i překonat Coppiho. Jisté šance se dávali Jacquesi Anquetilovi, který však přeci jen preferoval více Tour de France. Tento závod ovšem v roce '65 vyhrál Felice Gimondi a tak Italové zpozorněli. O dva roky později dokázal Gimondi ovládnout i Giro a bylo jasno - nový Coppi je zde. V květnu však takřka kdo tušil, že to nebude Gimondi, kdo bude největší hrozba pro Coppiho a Bindův rekord. Na devátém místě totiž dojel tenkrát neznámý Belgičan. Tentýž jezdec však na podzim už slavil svůj první titul mistra světa - jmenoval se Eddy Merckx...

O "Kanibalovi" toho bylo napsáno již mnoho a kdybych jej měl popsat jedním slovem, tak to asi bude šílenec. Merckx totiž nebyl nejlepší vrchař ze všech, nebyl ani nejlepší časovkář, ba sprinter. Jeho hlavní předností však byla odolnost a vytrvalost. Jeho úniky, kterými ničil soupeře, protože ani větší skupinka se mu nepřibližovala, ba naopak, on se jí neustále vzdaloval, jsou pověstné. První titul na Giru dobyl již v roce 1968, následující rok byl ovšem v podivné dopingové kauze vykázán ze závodu, který mezitím vedl (vítězství připadlo Gimondimu). Merckx se rozzloben vrátil za rok, aby si titul vzal zpět. Následující rok se sice rozhodl vynechat, jen proto, aby potom třikrát za sebou vyhrál a dorovnal tak Bindu s Coppim. Jeho poslední vítězství je legendární pro jeho bitvu s Baronchellim a Gimondim, které porazil o 12, resp. 33 sekund.

Od té doby se neobjevil prakticky nikdo, s výjimkou Bernarda Hinaulta, který by měl byť jen reálnou šanci překonat rekord v počtů vítězství, naopak se objevila spousta jezdců, která dokázala ukořistit vítězství dvakrát. Pokud pomineme trojnásobného vítěze Hinaulta (80,82,85), jsou jimi Indurain (92,93), Gotti (97,99), Simoni (01,03) a Basso (06,10). Patřil mezi ně i Alberto Contador, avšak jak víme, u něj bylo jedno jeho vítězství anulováno a přiřknuto Michele Scarponimu. Jak jsem již avizoval dříve, v roce 2003 se však konečně podařilo zlomit Bindův rekord 41 vítězství. Překonal jej legendární sprintér Mario Cipollini, který však již více než jedno vítězství přidat nedokázal.

Trať

2 individuální časovky, 1 týmová, 8 etap pro sprintery, 1 kopcovitá etapa, 4 kopcovité s cílem na vrcholu a 5 horských etap s cílem na vrcholu nám dávají neskutečně zábavný mix, přičemž organizátoři si dali záležet, aby opravdové vyvrcholení dramatu proběhlo v posledním týdnu, zvlášť díky horské časovce do Cima Grappa a výjezd na Monte Zoncolan v etapě dvacáté. Jezdcům však letos poskytnou hned 3 odpočinkové dny.

Zvlášť díky brutálnímu poslednímu týdnu se dá očekávat, že favorit pro rovinaté etapy, Marcel Kittel, bude mít co dělat, nejen aby udržel svůj bodový náskok (i když nový způsob bodování mu v podstatě nahrává), ale hlavně, aby se udržel v pelotonu. Takto totiž může jednoduše přijít šance, buď pro v horách zdatnější sprinterské kolegy nebo pro vrchaře.

A které etapy budou ty rozhodující?

První vážnější horská etapa bude ta osmá. Závěrečná dvě stoupání na Cippo di Carpegna (prvních 1,85km je relativně pozvolných, ovšem na dalších šesti následuje peklo s průměrem kolem 10%) a Eremo Madonna del Faggio mohou řádně roztrhat peloton a dovolit favoritům posbírat první cenné vteřiny.

12. etapa je individuální časovka a její profil vypadá hodně zajímavě. Dokonce vypadá na to, že i méně zdatní časovkáři by mohli pomýšlet na vítězství. Pro celkovou klasifikaci se zde dá hodně získat, ale i ztratit.

V 15. etapě se očekává na posledních 20 km opravdové peklo. Zároveň tento profil opravdu hodně připomíná legendární etapy na Mont Ventoux a Plan di Montecampione není o nic měkčí - více než 8% stoupání v průměru na 19,3km.

Po dni odpočinku nás přivítá extra těžká 16. etapa, sice pouze 139 kilometrů, ovšem s přejezdy přes Passo Gavia (místy až 16%!) a legendární Passo de Stelvio, kde je také vrchařská prémie nejvyšší kategorie. Závěrečné 2km Val Martello Martelltal jsou také chutné, s průměrem kolem 10%.

V 18. etapě se dají očekávat útoky hned ze začátku, protože se v podstatě začíná hned stoupání na Passo San Pellegrino, které ve svých posledních 10 km je opravdu velice tvrdé, celkové má toto stoupání něco přes 18 km. Passo del Redebus vypadá hodně nenápadně, ale jezdce bude pořádně bolet, začátek se sekcemi až 15%, celkově pak 9,5% na 4,6km a to není všechno, závěrečná Valsugana je tak hrozivá, že pořadatelé pro jistotu ani nevydali profil tohoto stoupání, nicméně poslední 3 km stoupající v průměru o 8% mluví jasně.

Jenom den si jezdci odpočnou před extra těžkou horskou časovkou na Crespano del Grappa. Jediné, co je může těšit je fakt, že prvních zhruba 8 km je rovina, ovšem následujícímu peklu by se asi každý chtěl vyhnout. První polovina hory je sice tvrdá, přestože má několikakilometrový úsek s více než 8%, ale po časomíře na Campo Croce přijde teprve ta těžší část, protože závěrečných 7km je až na výjimky nad  9%.

Závěrečná etapa rozhodne o tom, kdo bude novým šampionem. Myslím, že není moc proč představovat závěrečný Monte Zoncolan. Tato mýtická hora ukázala již několikrát svou "nepřístupnost" i těm největším hvězdám. Mezi druhým a osmým kilometrem je totiž průměrné stoupání více než 14%! S místy, která překračují 20 a 22%, což je čiré šílenství! Passo del Pura taky může ukázat svou horší tvář, s převýšením v podobě 7% na 11 km.

Favorité

Celková klasifikace

Jméno: Nairo Quintana Rojas

Národnost:  Kolumbie

Tým: Movistar

Datum narození: 4. února 1990 

Výška a váha: 167cm, 59kg

Největší úspěchy: 2. místo na TdF ('13), Vuelta a Pais Vasco ('13), 2. místo Tirreno - Adriatico ('14)

Forma: Orel z Kolumbie loni vlétl do profi pelotonu jako uragán a dokázal způsobit opravdu velké pozdvižení. Přestože se to očekávalo od jiných (hlavně Alberta Contadora), byl to právě mladý Kolumbijec, který dokázal prohánět Chrise Frooma. Letos mu postavil Movistar opravdu silný tým s Igorem Antonem jako hlavním domestikem, který by měl opravdu být Quintanovi ku pomoci takřka všude. Podobně se dá uvažovat i o Gorku Izagirrem a José Herradovi. Pro týmovou časovku má navíc k dispozici velmi dobrého Andreye Amadora a Adriana Maloriho. S Quintanovou formou se dá opravdu očekávat, že on bude tím hlavním favoritem.

Jméno: Joaquim Rodríguez

Tým: Tým Kaťuša

Národnost:  Španělsko

Datum narození: 12. května 1979

Výška a váha: 169cm, 57kg

Největší úspěchy: Il Lombardia ('13,'12), 2. místo Giro d'Italia ('12), 3. místo TdF ('13), 3. místo Vuelta a Espaňa ('13)

Forma: Díky vítězství v Katalánsku ukázal "El Purito" neskutečnou sílu a vztyčený prst směrem k Giru. Zásadní problém ovšem nastal během Ardenského týdne, kdy se zranil a je tedy otázkou, jak je na tom fyzicky. Dá se očekávat ale, že i tak udělal vše pro to, aby se vrátil a není nutné jej vyčleňovat minimálně z boje o pódium, přestože by si sám přál konečně nějakou Grand Tour určitě vyhrát. K tomu mu jednoznačně mohou pomoci hlavní pomocníci Giampaolo Caruso s vrchním kapitánem Danielem Morenem. Oba dva ukázali skvělou formu a tak se dá čekat, že v horách vydrží se svým lídrem co nejdéle. Zbytek týmu je poskládán velice slušně k rozdílům profilu, i když mám trochu obavy, co se bude dít při úvodní týmové časovce. Avšak už loňský rok ukázal, že hodiny strávené ve větrném tunelu Kaťuši něco na časovce přidaly.

Jméno: Rigoberto Uran

Tým: Omega Pharma - Quickstep

Národnost:  Kolumbie

Datum narození: 26. ledna 1987

Výška a váha: 173cm, 62kg

Největší úspěchy: 2. místo Giro d'Italia ('13), 2. místo na OH ('12), 2. místo Volta Ciclistica a Catalunya ('08)

Forma: Po přestupu z týmu Sky je působení Rigoberta Urana zatím značně rozpačité. Po výborném uvedení se Kolem Ománu jeho forma značně upadla a nepředváděl takové výkony, jako se očekávaly. Nicméně na Tour de Romandie ukázal vzrůstající tendenci formy a je tedy možné, že si ji načasoval opravdu perfektně. Zvlášť jeho čtvrté místo v závěrečné časovce muselo poslat jeho soupeřům jasný signál, když vezmeme v úvahu, že před ním byl pouze Chris Froome, fenomén Tony Martin a výborný časovkář Jesse Sergent. K dobrému umístění by mu zároveň měl pomoci, na OPQS docela nezvykle, silný tým. K ruce bude mít letošního černého koně Wouta Poelse, který na Angliru dokázal porazit jak Valverdeho, tak Contadora. Dále mu určitě pomohou i Gianluca Brambilla s Thomasem de Gendtem, kteří na Giru už předváděli výborné výkony v minulosti.

Jméno: Cadel Evans

Tým: BMC

Národnost:  Austrálie

Datum narození: 14. února 1977

Výška a váha: 174cm, 64kg

Největší úspěchy: Tour de France ('11), 2x 2. místo na TdF ('08,'07), Mistr světa ('09), 2x Tour de Romandie ('11,'06), Tirreno - Adriatico ('11)

Forma: "Cadel Evans je starý", to byly hlasy, které se ozývaly už v minulém roce, když postupně na Giru odpadal a mohl být víceméně rád za jednu zrušenou etapu, která mu nakonec zřejmě zachránila pódium. Houževnatý Australan ovšem letos jasně ukazuje, že do starého železa patřit nechce. Přestože mu vůbec nevyšlo Tirreno - Adriatico, kde nakonec raději odstoupil, v dubnu se zdál jak vyměněný a jak na Vuelta al Pais Vasco, tak na Giro del Trentino ukázal sílu, která alespoň v italském závodě stačila na vítězství. Přestože BMC nepřivezlo úplně nejsilnější vrchařskou squadru, přeci jen je tam jeden článek, který loni chyběl - hlavní domestik. Další stárnoucí hvězda Samuel Sánchez totiž bude Evansovi k ruce po celou dobu závodu a to bude opravdu možná více než vítaná pomoc.

Jméno: Domenico Pozzovivo

Tým: AG2R La Mondiale

Národnost:  Itálie

Datum narození: 30. listopadu 1982

Výška a váha: 165cm, 53kg

Největší úspěchy: Giro del Trentino ('12), 6. místo Vuelta a Espaňa ('13), 8. místo Giro d'Italia ('12), 5. místo Liege - Bastogne - Liege ('14)

Forma: Možná trošku nečekaný člen mého výběru, ovšem myslím si, že zcela po právu. Pozzovivo má totiž letos možná nejlepší formu svého života a tak i prokleté Giro by mu mohlo vyjít. Celé AG2R totiž letos funguje jako hodinky, a přestože nemá kromě Huberta Duponta ve svém týmu nějaké výraznější borce do hor, dá se i tak očekávat, že tým bude hodně silným faktorem v případě Pozzovivova úspěchu. On sám letos má famózní formu, když skončil 2. na Trentinu a Evansem, 6. na Tirreno - Adriatico, 8. v Katalánsku, 5. na La Doyenne a 6. Kolem Ománu. Neskutečná vyrovnanost výkonů ho provází zatím tímto rokem. Je však otázka, jestli si formu dokázal udržet tak dlouhou dobu, pokud totiž ano, máme zde reálného adepta na pódium.

Další favorité

Ivan Baso a Michele Scarponi vtipkují  © Bettini

Určitě nemůžeme zapomenout na další výrazná jména. Michele Scarponi bude opět bojovat o umístění v první pětce, zvlášť pokud si vezmeme, jakou sílu Astana přivezla. Aru, Brajkovič, Agnoli, Landa, to je opravdu velice silná sestava. Zvlášť Landa a Aru mohou být také vysoko, protože jejich výkonnost stoupá rok, co rok. Ryder Hesjedal sice není v té formě, kterou měl, když Giro předloni vyhrál, ale mohl by ve dvojici s Danem Martinem udělat pěkný výsledek, přestože Martin má dost velké problémy s dlouhými stoupáními.

Ivan Basso sice už má také nejlepší roky za sebou, ale i tak na něj bude Cannondale spoléhat. Proti němu však stojí to, že nemá k ruce takřka žádný tým. Ten má naopak výborný Damiano Cunego, který se letos také jeví skvěle a při dobré konstelaci hvězd by mohl zaútočit na první pětku, pomáhat mu v tom bude hlavně Diego Ulissi s Darwinem Atapumou a Przemyslawem Niemcem, kteří ale mají také vlastní zájmy v závodě.

Rafal Majka se loni ukázal na Giru skvěle a dlouho bojoval s Betancurem o dres pro nejlepšího mladého jezdce, ovšem nakonec podlehl. Letos mu k lepšímu výsledku bude pomáhat Nicholas Roche, jehož otec byl letos uveden do Síně slávy Giro d'Italia (Stephen Roche vyhrál závod v roce 1987). Otázka je co, předvedou týmy Sky a Belkinu, kteří stojí na Dariu Cataldovi, respektive mladíčkovi Wilcu Keldermanovi.

Určitě velký pozor se musí dát na sestavu Colombie s Fabiem Duartem v čele, protože tým z kolumbijských vrchařů by mohl být opravdu nebezpečný. Trek povede Robert Kiserlovski a teoreticky by se mohl poprat o desítku. Totéž platí i o Pierru Rollandovi z týmu Europcar. Naopak Franco Pellizotti se Stefanem Pirazzim a Matteem Rabottinim se spíš poperou o dres pro nejlepšího vrchaře.

Sprinteři

Jméno: Marcel Kittel

Tým: Giant - Shimano

Národnost:  Německo

Datum narození: 11. května 1988

Výška a váha: 188cm, 82kg

Největší úspěchy: 3x Scheldeprijs ('14,'13,'12), 4 etapy na TdF ('13), 4 etapy na Tour de Pologne ('11), 3 etapy a bodovací klasifikace na Dubai Tour ('14)

Forma: Marcel Kittel je zřejmě nejlepším sprinterem současnosti a letos jasně ukazuje svou sílu. sice letos vyhrál zatím pouze čtyřikrát, ovšem ve všech etapách, dke měl být u cílového sprintu dominoval. K jeho hlavní výhodě zároveň patří jeho skvělý "sprintérský vlak", ve složení Veelers, Mezgec, Timmer, De Backer. Giant bude dělat všechno pro to, aby Kittel vyhrál co nejvíce etap na rovině a zároveň se bude pokoušet o jeho udržení v závodě, protože zisk modrého dresu by bylo obrovské povzbuzení a důkaz jeho dominance.

Jméno: Nacer Bouhanni

Tým: FDJ.fr

Národnost:  Francie

Datum narození: 25. července 1990

Výška a váha: 175cm, 66kg

Největší úspěchy: GP de Fourmies ('13), Tour de Vendée ('13), 2 etapy na Paris - Nice ('14,'13), bodová klasifikace na Tour of Beijing ('13)

Forma: Nacer Bouhanni je jako pitbull, jeho styl sprintu a hlavně jeho cílevědomost je obrovská, dokonce tak velká, že to u FDJ.fr vypadá, že právě jezdec s alžírskými kořeny bude tím hlavním sprinterem, zatímco další zázračné dítě Arnaud Démare se bude soustředit na delší klasiky (jasná paralela s Giant a situací Kittel-Degenkolb). BOuhanni zatím dokázal ničit zejména menší závody a na svůj velký průlom stále čeká, i když vítězství v jedné etapě na letošní Paris - Nice se dá považovat za velký úspěch, protože profil i konkurence byly trochu proti. Otázka je jak moc jej podpoří tým, protože jeho spolujezdci se nemohou rovnat konkurenci, co se týče sprintů.

Jméno: Elia Viviani

Tým: Cannondale

Národnost:  Itálie

Datum narození: 7. února 1989

Výška a váha: 178cm, 67kg

Největší úspěchy: 5. místo Vattenfall Cyclassics ('13), 7. místo GP Ouest-France ('13), 2 etapy na Tour of Beijing ('12,'11), 2x GP Costa degli Etruschi ('12,'11)

Forma: Elia Viviani v Turecku dokázal hodně potrápit Marka Cavendishe a jakoby na dálku vzkázal Marcelu Kittelovi, že si na něj má dát pozor. Viviani dokáže vyvinout nejen neuvěřitelnou akceleraci, ale také se výborně orientuje v pelotonu a při delších sprintech často dokáže dohnat obrovskou ztrátu. Letos slavil vítězství zatím 3x, ale nemůžeme se divit, pokud na Giru bude slavit znovu. Cannondale navíc víceméně výběrem ukázal, že podporuje spíš Vivianiho šance než Bassovy, takže i to mu půjde ku prospěchu.

Další favorité

Ben Swift a Michael Matthews  by měli být dalšími z hlavních protagonistů bojů o bodovací dres a upřímně, oba dva mohou být jasnými favority, mají totiž něco, co výše zmíněné trojici chybí - dokáží přejet i vyšší kopce a udržet se v přední skupině, proto mohou sbírat body tam, kde obyčejní sprinteři nemohou. Takový trochu Peter Sagan styl.

Borut Božič, také letos jezdí skvěle, navíc mu nedělají problémy ani těžší podmínky, takže by se mohl bít o vítězství v tvrdších etapách. Podobné platí letos i pro Tylera Farrara, který prožil opravdové zmrtvýchvstání. Otázka vůdcovství bude u Treku, protože jak Boy van Poppel a Giacomo Nizzolo dokáží skvěle zasprintovat, ovšem je velice pravděpodobné, že interní boj vyhraje Ital. Ten podstoupí s Benem Swiftem i Edvald Boasson Hagen. Pěkné bude i sledovat, jak se popere s konkurencí stárnoucí Roberto Ferrari a zapomenout nemůžeme ani na legendárního Alessandra Pettacchiho, který po přestupu do OPQS rozjíždí sprinty Marku Cavendishovi, ale zde bude mít volnou ruku a navíc Ilje Keisseho po boku.

Závěr

Jak vidno, můžeme se těšit na opravdu skvělou podívanou v následujících 24 dnech, na jakémkoliv profilu. Závod startuje zítra v pátek 9.5. v Belfastu týmovou časovkou, kterou můžete sledovat na Eurosportu od 18:30. Zatím ciao u sledování ;)