Rui Costa - duhový král Švýcarska



Cíl v Saas-Fee se blíží a k němu jako první přijíždí borec v duhovém trikotu. Rui Costa protíná pásku jako první a ukončuje tak svoje letošní trápení. Považte sami 5 druhých a 2 třetí místa. K tomu si připočtěte ještě trojnásobnou účast na stupních vítězů v celkové klasifikaci a musí vám být jasné, že Rui Alberto Faria da Costa měl motivaci víc než jasnou. Zvlášť v jeho neoblíbenějším závodě.

Portugalský cyklista se narodil 5. října 1986 v přístavní městě Póvoa de Varzim, co by kamenem dohodil od daleko slavnějšího města severu Portugalska, tedy města Porto. Malý Rui začal s cyklistickou kariéru ve svém rodném městě, když se zapsal do klubu Athletic Aguçadourense. Následně jeho kroky mířili do klubu z městečka Guilhabreu, aby poté přestoupil do klubu ze Santa Maria de Fera, města které je proslavené svým krásným hradem ze 12. století.

Costa v těchto klubech začínal prokazovat velký talent jak v kadetech, tak juniorech, že si jej všiml největší cyklistický klub Portugalska, slavná Benfica. To bylo Ruimu už 19let a před sebou měl první rok v profi pelotonu, který se však omezil pouze na pár závodů v kategorii dospělých. Svoje schopnosti mezitím mohl vybrušovat mezi U23, kde se ukázal i na podzimním Mistrovství světa ve Stuttgartu. Rui tehdy v závodě, který vyhrál slavně Peter Velits, dojel 15. a ukázal velký příslib do budoucna.

O rok později se ukázalo jaký potenciál v mladém Portugalci opravdu třímá. V průběhu celého roku předváděl velmi dobré výkony mezi dospělými, aby se k těm nejlepším vybičoval až na závěr sezóny. Nejprve na Tour de l'Avenir srdnatě bojoval o vítězství s Janem Bakelantsem a Arnoldem Jeannessonem, aby nakonec skončil těsně pod vrcholem jako druhý. Druhá byla i jeho cesta na Mistrovství světa, která tentokrát dopadla o hodně lépe. Nejprve si Rui dojel pro 8. místo v časovce (vítěz Adriano Malori), aby následně dokázal dojet pátý v závodě s hromadným startem za Duartem, Degenkolbem, Ponzim a Swiftem.



Jak už to tak ve sportu bývá a v cyklistice obzvlášť - nějaký tým občas dostihnou finanční potíže. Benfica se díky nim rozpadla, ovšem talentovaný jezdec nemusel smutnit. Jeho kroky už dávno před tím vedly do Caisse d'Epargne, španělského týmu postaveného kolem Alejandra Valverdeho. A hned v prvním roce na nejvyšší úrovni si Rui připsal svá premiérová vítězství. Nejprve dokázal celkově zvítězit na 4 Jours de Dunkerque, jen aby si dva dny po třiadvacátcýh narozeninách dojel v Mexiku i pro svůj první etapový vavřín. Ve vakuu mezi těmito dvěma mezníky se skrývá ovšem daleko zajímavější první zkušenost. Rui Costa se totiž poprvé podíval i do Švýcarska, kde dokázal obsadit hezké 13. místo.

Následující rok nebyl pro Costu však příliš radostný, i když poprvé triumfoval v etapě na závodě Pro Tour, jak jinak než ve Švýcarsku. V průběhu portugalského mistrovství byl totiž se svým bratrem Mariem pozitivně testován. Oba bratři se sice bránili, že jejich nález pochází z kontaminovaných doplňků jídla, což i následující šetření potvrdilo. Ovšem i tak si Rui musel odpykat pětiměsíční stopku, která skončila až podpisem nové smlouvy s jeho staronovým týmem, tentokrát pod názvem Movistar. A i v nových barvách Rui dále rostl. Prvním etapovým triumfem na Tour de France si prakticky splnil sen. Velmi dobrý výkon podtrhl i v září, kdy se stal druhým vítězem nové "klasiky" GP de Montreal.


Tyto výkony přinesly velká očekávání do nové sezóny. A Rui za nimi nezůstal. Po velmi solidní jarní přípravě a slušném výkonu v Ardenách (19., 18. a 17. místo) si poprvé odskočil do Švýcarska, tentokrát na Tour de Romandie, a jen tak mimochodem ukořistil bednu, díky neskutečné závěrečné časovce. Jen tak pro připomenutí - toto byl rok, kdy Team Sky naprosto ničil konkurenci, Rui však výborně obstál. Další závod na jho menu byl opět ve Švýcarsku a nešlo o nic jiného než Tour de Suisse. Po velice průměrném prologu Portugalec dojel první na Verbier, oblékl si trikot pro vedoucího závodníka a už ho nesundal. Podpořen tímto výkonem se vydal na Tour de France, kde obsadil výborné 18. místo. V olympijském závodě také nezklamal a díky výborným závěrečným klasikám mohl sezónu rekapitulovat jako svou nejlepší. Výkony ho zároveň katapultovaly k zisku několika významných portugalských sportovních oceněních. V drtivé většině z nich porazil Cristiana Ronalda.

S cejchem hvězdičky vstupoval Rui Costa do sezóny 2013 s nemalými očekáváními. Opět se chytil osvědčeného modelu přípravy, kterou chtěl okořenit o Paris-Nice, které však nedojel. Poprvé vystrčil růžky i v Ardenách, kde dojel během Liége-Bastogne-Liége na výborném devátém místě. Následovalo opět Tour de Romandie a opět bedna. Sám Costa si určitě říkal, že to je dobrá předzvěst a tak mohl vzhlížet k Tour de Suisse s nadějemi. Taktiku tentokrát zvolil jinou - útok zezadu. Postupně se prokousával klasifikací, aby po vítězství v 7. etapě poskočil za vedoucího Mathiase Fränka. Po "odpočinkovém dni" Rui Costa seskupil všechny možné síly a po neskutečném výjezdu na Flumserberg mohl slavit podruhé. Tour de France jej zastihla opět ve skvostné formě, avšak zastavila jej jedna velká nepříjemnost. Ve 13. etapě lídr Movistaru Alejandro Valverde dostal defekt zrovna ve chvíli, kdy se peloton začal trhat a byl to Costa, kdo jako hlavní pomocník zůstal k ruce. Možná však tato událost Ruimu spíš pomohla, protože horko těžko by poté získal 2 etapové vavříny, kdyby Valverde byl stále vepředu v klasifikaci.



V Kanadě Costa opět zazářil, když dojel 5., resp. 6. Nic se však nemohlo vyrovnat tomu, co se událo o nějaké 2 týdny později. Mistrovství světa ve Florencii dávalo svým těžkým profilem velké šance domácímu favoritovi Vincenzu Nibalimu a domácí tifosi si byli takřka jisti jeho vítězstvím. Španělé zase byli unešeni tím, že mezi poslední čtverkou mají dva své zástupce. Nakonec to byl však ten poslední vzadu, kdo se smál. Costův útok zachytil pouze Joaquím Rodríguez, ovšem jak je "Purito" explozivní v kopcích, tak je naprosto marný ve spurtu, a Portugalsko tak mohlo slavit svého prvního mistra světa. V novém duhovém trikotu si na úplný závěr roku Costa přijel pro body ještě do Číny na závod kolem Pekingu. Bylo jasné, že i za tento rok posbírá všechna možná sportovní ocenění.

A máme zde letošní rok, zatím snad nejlepší v Costově kariéře. Zní to trochu pohádkově, ale zatím to je opravdu tak, rok co rok se dokázal zlepšovat. Letošní start s druhým místem na Paris-Nice je vynikající, i když zranění, které utrpěl v pádu v poslední etapě jej dost limitovalo v Ardenách. Na přelomu května si odskočil po obligátní třetí místo na Tour de Romandie, aby se následně ukázal i v jednodenním závodě GP du Canton d'Argovie (dříve pod označením GP Gippingen). Vyvrcholení však již znáte - Costa následně naskočil znovu do Tour de Suisse, které ovládl vítězstvím v poslední etapě, a tak završil zlatý hattrick. Letos však už nejezdí v barvách Movistaru, ale Lampre, které na ně bude opravdu celé viset, co se týče nadějí pro celkovou klasifikaci Tour de France. Ukáže se Rui Costa i zde?

Jméno: Rui Alberto Faria da Costa
Datum narození: 5. října 1985
Místo narození: Póvoa de Varzim, Portugalsko 
Výška: 183cm
Váha: 69kg
Největší úspěchy: Mistr světa 2013, 3x vítěz Tour de Suisse ('14,'13,'12) a 5 etap na Tour de Suisse ('14,'13,'12,'10), 3 etapy na Tour de France ('13,'11), GP de Montréal ('11)
Typ jezdce: Jezdec na celkové pořadí zejména týdenních závodů se silnou časovkou v těžkém profilu, zároveň výborný klasik s explozivní akcelerací a dobrým finišem. Velice dobře se přizpůsobuje velkým výkyvům počasí, od velkých veder, po mrznutí.



Pokud byste chtěli biografii na přání, tak vámi daného jezdce napište do komentářů pod článkem.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Giro d'Italia: Quintana, Rodriguez a ti jiní...

I am still alive

Tour de France warm-up - part 2